Má maximalistická přání

    Se svým klubem BKP a i se Svazem jsem spokojen a to velmi. Přesto uvedu, co mi chybí a to v pořadí důležitosti.
    Nejvíc mi chybí Mariánky, tedy bridžový týden s vysokou úrovní a mezinárodním charakterem. Asi pro dvě generace hráčů znamenaly vyvrcholení sezóny a možnost zahrát si se špičkou i zahraničními soupeři.
    Dále mi chybí celostátní skupinovka, čili celostátní ekvivalent klubových či krajských skupinovek. Jsem přesvědčen, že by nejlépe určovala výkonnostní úroveň dvojic v kategorii IMP. Tuto kategorii preferuji před páráky.
    Předchůdce celostátní skupinovky jsme kdysi konstruovali s Honzou Čechem, tehdy kapitánem reprezentace, jako reprezentační kvalifikaci. Později z toho vznikla skupinovka dvoustupňová s prvou skupinou asi o 12 dvojicích. Chvíli jsem ji řídil a nakonec raději dlouho hrál. Její úroveň byla solidní, popularita napřed velká, pak jen průměrná. Proč zanikla nechápu, v době zániku jsem byl dlouhodobě nemocen.
    Náš Svaz v dávnověku pořádal často licitační soutěže, někdy se účastnil licitačních soutěží evropských. V jedné takové evropské soutěži s mnoha stovkami účastníků jsem s Honzou Noskem a s předchůdcem Golema získal páté místo. Na prvé jsme potřebovali vylicitovat ještě jeden dost snadný velký slem. To se mi nepovedlo. Nyní, v době internetu, by účast v těchto soutěžích byla snadnější.
    Určité připomínky mám ke klasifikaci. Nefandím metodám, které preferují hráče, kteří hrají více. Navíc jsem si jist, že v kategorii špičky to není dobře stoprocentně. Co jiného byste ale čekali od autora bridžového Ela.

Sajal 9.10. 2013